MOJE CESTA

 Články si nijak nepřipravuji, stejně tak jako si nepřipravuji přednášky nebo povídaní s lidma. Řídím se vnitřním hlasem - někdo to nazývá vědomí někdo svědomí a někdo třeba intuice – podle mě je úplně jedno jak to nazveme, důležité je, že je to upřímné a přítomné. Proto píšu články nebo natáčím videa jen ve chvíli, kdy cítím, že chci dát něco ven – něco sdílet.

Proto budou články na tomto webu hodně nepravidelné. Může se stát, že jeden den napíšu dva články a pak 1 rok nenapíšu nic. Pochopte to prosím.

Narodil jsem se 26.6.1990 v Brně a moje mateřské jméno bylo Adam Krkoška – je to jméno, které jsem dostal po svých předcích a na to, že jsem slovan jsem hrdý. Nicméně teprve Adam Raw je jméno, které jsem sám vybudoval a kterým jsem poslal do světa inspiraci vlastním příkladem i způsobem. Je dobře použitelné všude ve světě a definuje mnohé z mojí cesty. Vzniklo samovolně. Dnes je Raw mé oficiální jméno, kterým začne můj vlastní rod u mě, a které je také důkazem, že je možné změnit svůj osud, což jsem já dokázal.

Raw - znamená surový nebo syrový, nezředěný, neopracovaný, nefalšovaný, prvotní, hrubý, nepotlačovaný, neskrývaný, otevřeně projevovaný. Když jsem si ho vytvořil, ani jsem tyto významy nevnímal. Prostě mi sedělo – ať už z důvodu, že jsem měl ve stravě mnoho syrových potravin nebo pro můj surový způsob tréninku, přístupu a života. Prostě mi sedělo.

Jmenuji se tedy, Adam Raw. A jakkoli se jmenujete vy, jakýkoli si myslíte, že máte osud nebo cestu – věřte mi, že své jméno, osud i cestu máte plně ve svých rukou a můžete ho tvořit svým vlastním způsobem, bez ohledu na cokoli. Neposlouchejte pochybovače a lidi, kteří kráčí všemožnýma cestama - jen né tou svou.

Každopádně od svého narození nezačnu, protože to by nebylo na článek ale spíše na knihu, tak jako u každého z Vás.

Začnu tím, že jsem pozorovatel tak jako Vy, nacházím postupně zkušenosti a sdílím, co cítím, že bych měl. Od počátku miluju svobodu a vždy jsem uvnitř prostě věděl, že to je hodnota, která mě prolíná. Proto nejsem nijak věřící, mám pocit, že víra krade svobodu a potlačuje vědomí. Už ve škole jsem dělal jen to, co jsem uznal za vhodné. Někdy jsem musel přemáhat kvůli pocitům povinnosti k ostatním své nitro, ale nikdy jsem svým chováním nebo konáním nebyl přímo negativní vůči sobě ani okolí. Pokud jsem kdy viděl něco, co mě zaujalo – nezáviděl jsem, ale snažil jsem se najít cestu nebo způsob jak je to možné. Vždy mě táhlo zdraví a pohyb – asi proto, že bez nich není svoboda.

Vždy jsem se snažil a snažím dělat, to co mě baví. A sdílení pak přišlo a přichází samovolně. Nevím, štěstí je opravdu asi skutečné jen ve chvíli, kdy ho sdílíme. Sdílení mi však přijde úplně samovolné a přirozené. Tak jako když se malému dítěti něco podaří a jde to rychle ukázat mamince – nedělá to jen kvůli egu nebo poukázání na to, jak je dobré. Dělá to, protože má velkou radost a chce ji předat dál. Je to přirozené. Z tohoto podle mě vyplívají cesty spokojených lidí. Víte, ještě jsem nikdy nenarazil na člověka, který když je spokojený se svou cestou a životem a dělá, co ho baví, sdílí to dál, že by měl vlastnosti jako závist, nenávist, namyšlenost, neupřímnost, aroganci, komplexy apod. nebo potřeby jako někoho pomlouvat, urážet, shazovat, ubližovat někomu, stahovat někoho k něčemu špatnému, poukazovat na něčí chyby apod. Toto dělají lidé, co mají v první řadě problém sami uvnitř a nejsou na své pravé cestě. Mnohdy to možná není úplně jejich vina. Ale do jediného příkladu jsem nikdy nenarazil na negativního člověka, pokud žil tím, co ho naplňuje a šel po své cestě. Proto žiju, jak žiju a chci k tomu inspirovat i ostatní. Když mi občas někdo říká o někom něco špatného, nebo vnímám otázky, které jasně poukazují na problém toho, kdo se ptá, většinou jen naslouchám a pousměju se nad tím, protože to není nic strašného a vždy to dává smysl, jedno z jaké strany. Pokud se ale dějí tak negativní věci jako podrazy, násilí, zrada, pomluvy, nenávist, naschvály apod. tak už se nad tím nedá jen pozastavit. Je to smutné ale reálné a léčit se to dá jen způsobem, jakým se dá zároveň léčit cokoli jiného. Odstraněním příčiny. Každá věc má příčinu. A já, jelikož vidím na svém životě, že jeho způsob mě udržuje celou dobu v pohodě, jsem pozitivní, svobodný a spokojený, tak to chci prostě sdílet dál a taky to dělám. A zároveň vím, že pokud bude více lidí též naslouchat svoje nitro a dělat to, co je baví -dokud je to pozitivní, tak na tom budou dobře taky a hlavně odstraní příčinu toho, proč třeba byly nešťastní nejen oni ale i jejich okolí.

Toto je způsob, jakým žiju, a proto mám mnoho zkušeností ve věcech, co mě baví a zároveň mám svobodu. Jak na to? Co když to ale nejde? Co když nemám možnosti, zázemí, podporu? Vždy, je způsob a vždy jde najít. Nic není nemožné. V první řadě žijete. Dávejte bacha na své zdraví a tělo protože jedině jeho prostřednictvím tu jste a konáte. Kdo, by Vám měl říkat co je možné a co ne? Kdo se Vás ptal, jestli se chcete narodit a do čeho? Co dává někomu právo, říkat co je zákon a co je správné? To, že je tu o pár let déle, nebo že má školu, kterou někdo vymyslel? Všechno někdo vymyslel před tím, než jsme sem přišli. Co když s tím ale nesouhlasíme? Proč oni měli právo to vytvořit a definovat něco? Inu, protože lidi jsou pěkně na hovno. Léčit příčinu se zde dá jen tím, že začneme u sebe a žijeme a chováme se tak, jak by jsme chtěli, aby se ostatní chovali k nám. Žijeme způsobem, který nám přináší naplnění, ale přitom není negativní vůči nám nebo okolí. A že je to někdy pěkně težké, to vím dobře sám. Žiju tak totiž pořád. Ale co jiného má smysl? Chcete se řídit podle ostatních? Žít tak, jak by jste měli dle předlohy a šablony anebo chcete být svými pány?

Moje cesta tedy spočívá v tom, dělat co mě baví, mít svobodu - ale být pozitivní vůči sobě a svému okolí. Vždy se snažím být konstruktivní. Vím o tolika lidech, co mě pomlouvá a háže na mě za zády špínu. Vím o lidech, co ke mně nejsou upřímní anebo mi lhali. Vím o lidech co mi nepřejí nebo závidí. Ale zároveň taky u všech chápu příčinu, a proto s tím nic nedělám. Vím o lidech, se kterými se scházím a znám a oni mě za rohem špiní, ale nic nedělám a neoplácím, protože nemám prostě tu potřebu - jsem konstruktivní a pozitivní a nechápu k čemu by destruktivní a negativní přístup byl. Toto je ale samovolné, mnoho lidí to nechápe. Diví se. Já to chápat ani nepotřebuju. Prostě nebudu zrcadlit, nebudu odrážet, nebudu reakcí. Jsem akce a konám – pozitivně. Chtěl bych aby jste to zkusili také. Kašlete na okolí, buďte prostředí a okolí se možná změní.

Abych ale napsal něco konkrétnějšího z mé cesty, a zodpověděl alespoň pár dotazů co mi denně chodí… S větším pohybem, cvičením a studiem stravy jsem začal cca kolem 15-16 let. Byl jsem už v té době na internátě a staral jsem se o stravu sám, měl jsem určitý příděl peněz na týden a to mě naučilo si hospodařit. Zkoumal jsem všemožnou literaturu a zdroje a zkoušel vše možné sám na sobě. Osobní zkušeností jsem pak nacházel jak úspěchy tak neúspěchy, proklouzával nebo se zasekával.

Vždy jsem ale byl svůj pán. Začal jsem s tělním Parkourem - v době kdy bylo PK umění pohybu a inspirací byl hasič David Belle z Francie, který bral Parkour jako umění dostat se co nejefektivněji z bodu A do bodu B a byl defakto zakladatelem. Brala mě opět ta svoboda a přitom význam. Nacházel jsem se postupně ve všem možném, zkusil jsem asi 5 druhů bojových umění a četl knížky Bruce Leeho. Dostal jsem se pak ke knihám o filosofii a četl hlavně Osha. Objevil jsem meditaci a praktikoval jsem ji, ale přenášel jsem ji čím dál více do činností a každodenního života. I to, je možná důvod proč žiju, jak žiju. Vše mě postupně formovalo a nacházel jsem mnoho zkušeností. Nikdy jsem ale neměl cíl. Všechno bylo jen pozorování a konání. A dodnes je. Nemám cíl, mám cestu. A moje cesta je můj cíl. Pokud jsem kdy měl cíl, nikdy mě neuspokojilo jeho dosažení a pochopil jsem, že jedině žít svůj život naplno den co den bytím na své osobní cestě a podle sebe je to pravé ořechové. A tak jsem se postupně od krásných chvil, kdy jsem častokrát seděl sám ve zhasnutém pokoji, měl zapálených třeba 30 svíček a meditoval nebo rozjímal, posunul k období, kdy jsem meditoval činností.

Ta první větší, byl Silový Čtyřboj na střední škole (bench press se 75% vlastní váhy, přítahy na hrazdě podhmatem, trojskok snožmo do dálky a vznosy na břicho). Nevím, jestli jsem to dělal i proto, že mě naplňovali výsledky nebo jen kvůli přípravě. Nejspíš obojí. Ego jsem nikdy úplně nevypustil a určitě mělo a má na mé cestě své místo a nebudu to zapírat. Ale vím jistě, že na samotném tréninku nikdy nebylo. Každopádně nikdy nebyl cíl být nejlepší, nebo se pořádně ukázat. Prostě jsem miloval tu cestu a přípravu. Každodenní tréninky a snaha mě naplňovaly. Všechno to bylo jako žít svůj sen. Protože ovládáním a posilováním jsem upravoval realitu, ve které jsem se narodil – své tělo. A to přesně podle svého. Postupně jsem se vypracoval v průběhu střední školy z cca 62kg na cca 92. V průběhu byla minimálně stejná vášeň studium výživy a zkoušení různých směrů včetně vegetariánství a veganství jak z duchovního tak fyzického záměru. Toto by ale bylo na další knihu nebo minimálně článek, proto to nebudu zatím rozvádět. Nicméně jako Raw vegan – Vitarián jsem po střední škole odjel do USA pracovat. Jediná možnost, jak začít sám žít, pronajmout si třeba byt a zkusit něco na vlastní pěst, je v případě, že nemáte bohaté rodiče a nikdo Vám neposkytne zázemí nebo kapitál začít pracovat a vytvořit si ho sám. Jak jsem psal výše, nenechte se tvořit prostředním, tvořte ho sami.

Neměl jsem peníze, neměl jsem zkušenosti ani praxi. Měl jsem jen maturu, která mi byla k ničemu, protože mi nemohla nabídnout možnost dělat to, co by mně fakt bavilo a živit se tím. Nikdo mi nekoupil ani skříň, ani pračku, natož auto a ani nedal  5000 na první nájem bytu jak to často bývá. Vše jsem musel vytvořit a vybojovat, a jsem za to upřímně k dnešku rád.

Tak jsem pracoval a vytvořil základní kapitál. Studoval do hloubky stravu a poznával jen to, co jsem poznávat chtěl. Po návratu z USA jsem začal bydlet sám (v 19ti letech). Každému bych rád doporučil po škole odjet někam pryč, vyčistit si hlavu, poznat trochu svět a vytvořit si základní kapitál. Moje zkušenost s tím je perfektní.

Po návratu jsem zkoušel všecko možné a každá moje činnost byla zároveň něco, co mě bavilo – například jsem kšeftoval s hracíma kartama (wastelands, magic apod..) nejen, že jsem je hrál, ale taky jsem se z nich trochu živil. Nebo jsem pomáhal známému na skladě se sportovní výživou, radil jsem lidem ohledně stravy a tréninku a dělal papírování. Sbíral jsem kontakty na všechno možné a vypomáhal různým lidem v různých činnostech. Vždy jsem si ale držel relativní svobodu a nešel na její hranici. Prostě rád vstávám, kdy sám chci a dělám, co sám chci. A nerad dělám někomu otroka. Jsem už takovej!

V průběhu času jsem tak vždy šel ruku v ruce s tím, co hlásám pořád a vždy jsem byl taky spokojený. Neměl jsem potřebu na kohokoli poukazovat, pomlouvat nebo někomu škodit - i když k dnešku vím na hromadu lidí hromadu bordelu…

Mezitím také vznikl můj youtube kanál, facebook, a hlavně SebeRevolta, opět vše samovolně a jen jako vedlejší produkt toho, že jsem dělal, co mě baví a chtěl to dát dál. Samozřejmě SR vznikla taky díky tomu, že jsem znal super lidi jako třeba Marka – Revoltu a dali jsme síly dohromady.

A k dnešku se nic nemění, žiju pořád stejně…  A i když už píšu celkem dlouho, nevnímám, kolik jsem toho napsal nebo jestli jsem zapomněl na něco důležitého. Články píšu tak jak to jde samo, upřímně a jak to je. Píšu jen pravdu, nic víc. Když se mě někdo zeptá, jak pracuju, většinou odpovím, že jsem iluminát. :))) Což není až tak zavádějící, protože pokud ilumináti jsou, určitě mají svobodu, nedělají nikomu otroky a žijou tím, co je baví. Uvnitř vím, že mnoho lidí se ptá, protože chtějí znát tu formuli, ten recept na úspěch a způsob jak to udělat. Jak mít tolik času na své koníčky a žít tím, co je baví…

Odpověď je jednoduchá, naslouchejte vnitřnímu hlasu a nikdy nemějte pochybnosti – všechny jsou v minulosti nebo budoucnosti. Vy jste ale Tady a Teď a pouze Tady a Teď můžete tvořit svou vlastní realitu, ne tu cizí. Ať už Vás chtějí smotat na cokoli – třeba strach z toho co by mohlo přijít, nemuselo vyjít nebo z toho, co se stalo jim. Nevěřte. Věřte jen sobě a vědomí.

Jsme páni svého života, a pokud nás někdo přesvědčí o něčem jiném, ztrácíme ho.

Mnoho nebylo řečeno a mnoho ano. Na závěr bych chtěl podotknout, že to, co se stalo se SebeRevoltou a vznik RAW Workoutu je jen další část mé cesty a jejího propletení s Vami a vyplívá z mého přístupu i přístupu co cítím u ostatních. Já prostě nemám rád pravidla, škatulkování, zodpovědnost (zejména za konání ostatních nebo jejich vedení) a definice. Taky nechci lidi přímo inspirovat k tomu, mít ambice a cíle a jít si za nimi, ale spíše vnímat cestu, která je zároveň cíl - a pokud je správná, je vaše a je pozitivní ­- tak žádný cíl nepotřebujete a neexistuje žádná podmínka toho, abyste byly šťastní. Já jsem teď zraněný, a přesto jsem v mnoha ohledech spokojenější, než jsem kdy byl. Začněte u sebe. Ostatní neberte jako zákon nebo předlohu, ale jen jako inspiraci nebo její opak (čemu se vyvarovat).

Nechci vést, chci jen inspirovat vlastním příkladem ve věcech, u kterých mé vědomí ví, že stojí za to. Tak jak jsem to dělal do teď. A sám se často inspiruji těmi, kdo něco sdílí stejně.

Co se mé Workoutové cesty týče, ta teprve začíná. Aneb nejdřív jsem musel vše ztratit, abych pochopil.

Přeju Vám vše dobré, otevřené oči, srdce a hlavně nitro.

Zdar zas někdy příště…

Adam Raw